Když před 36 lety vznikla Nadace Charty 77, byla to vlastně náhoda. František Janouch byl vyzván tehdejšími mluvčími Charty 77, aby převzal švédskou kulturní cenu Monismanien udělenou hnutí Charty 77. František Janouch využil publicity, které se Chartě 77 díky tomu ve Švédsku dostalo, a oslovil významné švédské osobnosti, aby nově vzniklou Nadaci Charty 77 podpořily. Podařilo se mu to hlavně proto, že byl uznávaným a známým vědcem se spoustou kontaktů. Dnes by mu přitom stačilo vymyslet vtipné video nebo hudební klip a lidé po celém světě by nadaci začali pomáhat sami od sebe. Sice menšími částkami, ale v řádově větším množství. Sociální sítě a internet totiž přinesly zcela nový typ charity.

Je to tak. Všechny příručky o fundraisingu, systematické práci s dárci, atd. se zdají být v desátých letech 21. století možná passé. A tentokrát za to může tzv. Ice bucket challenge na podporu výzkumu amyotrofické laterální sklerózy (ALS). Zajímavé přitom je, že s ním nepřišla žádná konkrétní nadace ani organizace. Myšlenka polít se kýblem studené vody a/nebo dát peníze na lékařský výzkum vznikla vlastně před rokem v USA. Tehdy se jmenovala Cold Water Challenge a podpořit se měl výzkum rakoviny a později i libovolná jiná charita. 30. června se však tohoto tématu zhostil americký Golf Channel, který jej poprvé odvysílal v přímém přenosu a dostal jej mezi golfisty, mezi kterými se stal rázem po celém světě, včetně Česka, populární. Právě Golf Channel jej vylepšil o led a přejmenoval na Ice Bucket Challenge. Na podporu výzkumu ALS se však vše změnilo až o dva týdny později. Může za to floridský golfista Chris Kennedy hrající jen místní turnaje, který se 14. července rozhodl věnovat svůj Ice Bucket Challenge na podporu ALS Association pro výzkumu ALS. Proč právě této asociaci? Protože manžel jeho sestřenice Jeanette Senerchia trpí právě touto chorobou. K 24. 8., tedy během pouhých pěti týdnů, se přitom díky tomu podařilo vybrat na výzkum ALS již 70,2 milionu dolarů (přibližně 1,5 miliardy korun). Takový je příběh dosud pravděpodobně nejrychlejšího a nejúspěšnějšího fundraisingu všech dob.

Ice Bucket Challenge však není jedinou revolucí. Svět fundraisingu se zkrátka v čase mění a změny obvykle nepřicházejí pozvolna, ale jsou radikální. Já jsem v Nadaci Charty 77 již dlouhých 22 let a sama jsem pár takových již zažila. Psal se rok 1991, kdy jedna slovenská lékařka oslovila Františka Janoucha s tím, že má dětského pacienta s malformací mozku, kterému by pomohl tehdy nový přístroj, Leksellův gama nůž, který byl k dispozici ve Švédsku. František Janouch proto vytvořil sbírku a stejně jako v roce 1978 (a mnohokrát za dobu svého exilu) obeslal známé osobnosti švédského kulturního života. Nakonec na chlapcovu operaci přispěla třeba i Astrid Lindgrenová, autorka u nás populárních Dětí z Bullerbynu, a díky vybraným penězům se Míšu Budínského podařilo úspěšně odoperovat. A protože ještě nějaké peníze zbyly a pacientů s podobnou diagnózou bylo v Československu více, vznikla myšlenka zakoupit Leksellův gama nůž do Československa. Tehdy však stál neuvěřitelných 100 milionů korun (v přepočtu na dnešní peníze asi 1 miliardu).

A tak vzniklo Konto Míša s usměvavou samolepkou v různých nominálních hodnotách, kterou si lidé mohli koupit na poště a nalepit si ji třeba na auto. A ono to vyšlo. Během 13 měsíců si lidé z celého Československa kupovali samolepky s medvídkem a pomohli tak peníze vybrat. Každý z nich se zasloužil o to, že Leksellův gama nůž pomohl více než 10 tisícům pacientů z České a Slovenské republiky.

Příklad Ice Bucket Challenge ale i Konta Míša přitom ukazuje na to, jak se svět charity dokáže nečekaně rychle měnit. Když vznikala Nadace Charty 77, bylo potřeba mediální pozornosti a zapojení slavných osobností na to, abyste mohli peníze vybrat. Když vzniklo Konto Míša, stačila bezplatná reklama v televizi a tisku a miliony Čechoslováků, kteří chtěli pomoci. Dnes vám stačí 5 týdnů a Facebook, Twitter či jiné sociální sítě. Je třeba se jen nebát. Co vidím ale jako podstatnější, je fakt, že někdy vám, jako nadaci či jiné neziskové organizaci, mohou pomoci i sami lidé. Lidé, které vůbec neznáte, ale kteří znají vás a myslí si, že děláte dobrou věc. ALS Association neudělala pro tuto kampaň vůbec nic. Jen dělala svou práci a jeden floridský golfista o ní náhodou věděl, protože činnost této asociace se dotýkala jeho vlastní rodiny.

A to je nejlepší důkaz toho, že díky sociálním sítím se ocitáme na prahu nového typu charity. Charity, kdy nadace a neziskové organizace nehledají dárce, ale dárci hledají nadace. Kdy lehkou úpravou aktuálního virálního fenoménu na sociálních sítích, který se objevuje v posledních letech vždy nejméně jeden za rok, se dá během pěti týdnů získat 1,5 miliardy korun. Ano, jsou to dárci, kdo nám pomáhá, ale nikdy dříve to nebylo až tak zřejmé. I proto si velice vážím toho, když se Lucie Bílá rozhodla, že namísto toho, aby se polila ledovou vodou, tak k nám zajela nakoupit klaunské nosy určené na podporu kampaně Pomáhej (s) humorem a „polila“ se místo toho těmito nosy. Proto vy, čtenáři, kteří čtete tento příspěvek, nebojte se zkusit něco nového na podporu charity. Někdy i drobný příspěvek doplněný o vtipné video sdílené na sociálních sítích totiž dokáže nečekaně přinést stamiliony korun pro ty, kterým chcete pomoci. A pro nás, nadace a neziskové organizace, z toho plyne také jedno poučení – lidé o nás musí vědět a musí mít informace o tom, komu a jak pomáháme. Jedině pak nás podpoří stejně jako Chris Kennedy podpořil ALS Association.